Knihovna... Den bez masa

Jejej, na moji knihovničku se začalo pomalu prášit. To si říká o pořádný generální úklid. Tak se pusťme do toho pomocí asi nejžádanější recenze na knihu Den bez masa, hned následované Jamieho 15 minutovkami.




Víte, ono je úplně něco jiného napsat recept, k tomu nějaké to povídání a recenzi knihy. Neříkám, že s recepty není práce, je a čím dál víc. Ne, že bych vařila náročnější pokrmy, mám spíš opačný dojem, ale občas je to obřad, než je naaranžuji ke své spokojenosti. Na druhou stranu občas párkrát blejsknu a vím, že je to ono. A čím víc fotek nafotím, tím náročnější je samozřejmě výběr těch top, které budou mít tu čest viset na blogu. Nevěřili byste, jaká „životní“ dilemata občas řeším…

Pokud ale chci, aby měla recenze hlavu, patu, chce to čas, hodně času. Obzvlášť pokud jde o nový exemplář. Musíme se seznámit, zvyknout si jedna na druhou, vytvořit si vztah… Kuchařkou listuji xkrát, vezmu papír, který založím do knihy a vždy připíšu nějakou poznámku, co se mi líbí, nelíbí… protože takový bystrozor nejsem, abych postihla vše na první mrknutí. A pak je to samozřejmě fáze testování receptů. Nemá podle mě smysl psát recenzi na knihu, pokud jsem z ní nevyzkoušela minimálně 4 – 5 receptů. Může se tvářit dokonale, fotky k sežrání, recepty znějící víc než lákavě, ale až v akci poznáte, že formát je krapet nepraktický, knížka se zavírá. Postrádáte záložku. Postup přípravy se podobá alchymii, chybí počet porcí, tipy, kde danou ne až tak tradiční surovinu pořídit. Výsledné dílo se ani s notnou dávkou fantazie nepodobá tomu na fotce.




A s těmi recepty nastává další problém, víte, že se snažím vařit dnes strašně módně sezónně. Ale je to tak logické. Proč bych měla za cukety, rajčata, jahody, borůvky platit nehorázný prachy teď v zimě, když můžu počkat do jejich sezóny a zatím si ujíždět na mrkvi, řepě, kapustě, zelí aj.? Ano, přiznávám, studium ekonomie se na mě krapet podepsalo a doma už mají alergii, jakmile vyslovuji slovo (ne)efektivní… Ale k jádru pudla… díky sezónnosti surovin je pro mě spousta receptů nereálná. I když vypadají víc než lákavě a já se nemůžu dočkat, až je v létě prubnu, odmítám kupovat třeba oranžová rajčata. Ale nebudu se už vykecávat nebo z toho bude nekonečný článek a Vy se nedočtete k tomu nejpodstatnějšímu.




Den bez masa… O kuchařku jsem si psala Ježíškovi už loni, ale asi jsem zlobila. Nevadí, budu sekat latinu a třeba přijde letos. Vyplatilo se. Juhůů, je moje

Kniha je zaštítěna projektem "Meat Free Monday" rodinou McCartneyových, věřím, že jste o něm už minimálně jednou zaslechli. Do kampaně se zapojila řada předních kuchařů, ale i zpěváků, modelek aj a společnými silami chtějí ukázat, jak mohou být vegetariánské pokrmy zábavné a podnítit, abychom jedli alespoň jedou týdně vegetariánsky. Btw. Není mi jasné, co je myšleno vegetariánským sýrem, to je snad překlep, ne?

Obsahuje jídelníček na 52 týdnů v roce, tedy na každý týden recepty pro bezmasé pondělí. Z toho důvodu byly vměstnány na jednu stranu 3 recepty a druhou vždy fotografie. Kvůli úspoře místa nejsou recepty psány tradičně, jak jsme zvyklí, tzn. výčet surovin a následně postup. Suroviny jsou pouze zvýrazněny tučným písmem rovnou v postupu přípravy. To mi moc nevyhovuje, ale chápu, že autoři nechtěli vydat encyklopedii typu Ottův slovník naučný.




Obal je vcelku povedený, dokázala bych si představit jiný, ale ok. Oceňuji papírový přebal, který mi samotnou knihu ochrání a poslouží jako záložka. Fotky uvnitř knihy jsou opravdu hezké. Ale opět jako u spousty jiných knih postrádám obrázek ke každému receptu. Vzhledem k samotnému poslání knihy se to však dá pochopit. Ale kdybych mohla, když už jsem na štíru s množstvím fotek, asi bych nevolila detailní záběr cibule, a to rovnou u dvou receptů a jiných surovin, ale opravdu bych se zaměřila na výsledný pokrm, to uživatel určitě víc ocení a získá tak představu, co má vlastně tvořit. Velikost formátu i vazba mě nijak neuráží.




Recepty jsou seřazené dle ročního období. Jsou hravé, nebojí se neobvyklých kombinací, surovin. Nejvíc mě zaujala a určitě se na stole objeví např. hrášková pomazánka, rizoto s houbami a celerem, řeřichová polévka s mandlemi, paprikové kapsy, dušená čočka s haloumi a granátovým jablkem, salát s divokou rýží, kukuřicí, pekanovými ořechy, avokádem a sýrem feta, špízy z tofu s pomerančovou marinádou, pečená jablka s jogurtem, divoká rýže s meruňkami, cizrnový tažín s harissou, čočka puy s pečenými červenými paprikami a kozím sýrem, špalda s tykví, špenátem, kaštany a kozím sýrem, pečená zelenina s miso a sezamem, zapékaná kapusta s kozím sýrem, plněné cibule, zeleninový sataj, čokoládovo-kaštanová buchta, celozrnný kuskus s batáty a pistáciemi, celer zapékaný se sýrem, laksa s dýní a tofu, fazolový salát s krvavým pomerančem a avokádem.... uf, na další rok mám co vařit. Ale aspoň máte představu, jaké recepty od knihy očekávat :-)

I tak bych k nim nějaké výhrady. Spousta "receptů" mi přijde doslova až primitivní, že si ani snad nezaslouží samostatný recept. Spíš bych je řadila do nějaké kategorie tipů na rychlý oběd/svačinu, někde pod čáru, na okraj, jak to šikovně udělala Hanka Zemanová, třeba takový toust s avokádem, bagel s hummusem. A pak jsou tu takové klasiky jako caprese, caesar salát, waldorf, mangové lasí které zná snad každý. Na druhou stranu, co jsou někteří lidé či restaurace schopny nazvat Caesar salátem, mě nikdy nepřestane udivovat. Co tam třeba má co dělat broskev z plechovky?

Některé recepty bych zařadila úplně do jiného ročního období. Co mají dělat rajčata v zimě, cukety, maliny na jaře? No a takovým už tradičním zklamáním jsou moučníky. Ve většině případů jsou klasické. Autoři si příliš nehrají s různými druhy mouky, nenavrhují možnost záměny za celozrnnou variantu. Zkrátka bílá mouka, cukr, máslo jede. Maximem jsou celozrnné scones, musli tyčinky, granola, chceme-li ji považovat a dezert.  Co mi tam taky chybí, je aspoň nějaký ten recept s tempehem. Tak nějak bych jej očekávala od kuchařky, která vyzdvihuje, že to jde bez masa. Věčné tofu je přece trochu monotónní. Aspoň mě potěšili, že se vyvarovali sójovému masu/granulátu…Kdybych si měla ještě trochu rýpnout... dle mého je v kuchařce až příliš mnoho sendvičů, mnoho pečiva, ale znáte Zápaďáky a jejich obědy....




A co že jsem už ukuchtila? Mohli jste vidět batátové gnocchi s rukolovým pestem, kořeněnou petržel, pak to byly svařené meruňky s ořechy. Ty byly naprosto neskutečné. Hraji si s myšlenkou, že je na blog přidám, i když jsou lehké jak facka, ta chuť je nepopsatelná, nemohla ani chybět řepa, bez ní bych to už nebyla já. A třeba nedávno jsem si pochutnala na mrkvové polévce s grepem.





A kuchařku uzavírá vyčerpávající seznam recept - podle sezóny, druhu pokrmu, autora receptu, abecedy, surovin. Radost pohledět :-)




Z mého předlouhého povídání Vám musí být jasné, že si mě kuchařka získala. Určitě patří k těm nejlepším co mám. Pokud rádi experimentujete, nebojíte se nových chutí, surovin, nevadí Vám klasicky pojaté dezerty, věřím, že najde ještě daleko širší uplatnění jak u mě. Ale už pro zimní recepty stojí za kup.


9 komentářů:

  1. Přestože mám maso dost ráda, taková kuchařka by se mi doma šikla, protože dokážu ocenit také bezmasé pokrmy. :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tu bych si přála, recepty vypadají lákavě (i když bych taky uvítala spíš ten klasický styl suroviny-postup), a maso jím teď jen minimálně, takže bych určitě plno jídel zkusila :)

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím s recenzí kuchařka je to opravdu skvělá. Mám z ní také už pár věcí vyzkoušených. Mě třeba učarovalo zapečené tofu se zázvorem (ani nevím jak se vlastně ten recept jmenuje v knize, nemám ji po ruce)...a dál mám spoustu poznámek všechno co chci vyzkoušet. Jinak já tu knihu vnímám jako takový návod pro masožravce, že to jde i jinak a právě proto se nedivím tomu, že je tam max pár receptů s tofu a jinak nic jako tempeh apod. Jde podle mě o to ukázat jak udělat jednoduše vegetariánské jídlo aniž by si na to člověk musel shánět nějakou podivnou věc (z pohledu běžného maso preferujícího člověka). Já sama rozhodně nejsem vegetarián (na to mám moc ráda steaky), ale jednou za týden si udělat bezmasý den je mi prostě sympatické... A tyhle recepty jsou rychlé a snadné, takže proč ne:)

    OdpovědětVymazat
  4. Také musím se vším souhlasit :) Kuchařka je pěkná, jen ty fotky trochu mrzí

    OdpovědětVymazat
  5. To vypadá dobře:) Jak již zmínila Kriss- i když jsem masožravec, takovou inspirativní knihou bych nepohrdla:)

    OdpovědětVymazat
  6. Tuhle kuchařku mám taky (skočila jsem po ní hned jak vyšla v českém překladu) a ve většině postřehů se shodneme. Co mi na ní chybí nejvíc jsou fotky, na těch si ujíždím... Na druhou stranu mě oslnily rejstříky, které mi u hodně kuchařek schází (moje profesní postižení - jsem knihovnice, a tak bych nejradši všechno měla hezky uspořádané a opatřené klíčovými slovy ;-) Celkově jsem z ní ale nadšená, je to jedna z mých prvních čistě vegetariánských kuchařek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já bych spíš brala anglický originál...

      Vymazat
  7. Tím vegetariánským sýrem myslí sýr, při jehož výrobě není použito syřidlo, které je z telecích žaludků. :X
    Poslední dobou přemýšlím, že si pořídím nějakou kuchařku, donutilo by mě to víc zkoušet nová jídla. Nemáš zkušenosti s nějakou veganskou?
    Jinak ta řeřichová polévka s mandlemi zní skvěle, byla bych ráda, kdyby se ti chtělo podělit se o recept. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky za objasnění :-) bohužel ne, ale pár jich mám na seznamu, a co ted bude den knih bez dph, tak asi do nějaké půjdu, určitě o ní bude recenze

      Vymazat

Děkuji za komentář :-)