Vietnam - část první - Hue

Přesně před rokem jsme byli ve Vietnamu. Je to vůbec možný, kam ten čas plyne?. No nebudu se tady dojímat, fotek i slov mám k Vietnamu víc než dost (1200 po první selekci? uf)... Na úvod chci podotknout, že nejsem žádný odborník na Asii, "procestovali" jsme pouze Bali a Vietnam, takže tyhle cestovatelské články berte jako mou zkušenost, nikoliv jedinou pravdu. Je také možné, že za ten rok se spousta věcí změnila, proto budu moc ráda, pokud přispějete svou troškou do mlýna a klidně mě opravíte, vůbec se nebudu zlobit. Naopak bych byla ráda, kdybychom si mohli navzájem sdílet své zkušenosti a pomoci tak těm, co se do Vietnamu chystají. 

Po loňské baťůžkářské dovolené na Bali, jsme věděli, že i o rok později pojedeme ve stejném stylu a stejným směrem (čtěte na východ do Asie) A protože nejvíc milujeme vietnamskou kuchyni a od známých jsme slyšeli jen samou chválu na Vietnam a taky protože mi nepřijde až tak profláknutý jako třeba Thajsko (je to jen můj subjektivní názor, statistiky jsem neštudovala... na druhou stranu, co dnes není profláknuté, když je tak snadné cestovat).


Protože jsme měli na cestu necelé tři týdny, bylo jasné, že celý Vietnam nemůžeme zvládnout, pokud nechceme vidět všechno z rychlíku a aspoň máme alibi, proč se letos vrátit na sever a pokračovat do Kambodži a Laosu. Zvolili jsme tedy střed a jih Vietnamu. Letenky jsem koupila opět v akci (12500 s odbavovaným zavazadlem, které jsme ani nevyužili) na Pelikánovi do Ho či minova města (chcete-li Saigonu) a odtud jsme rovnou pokračovali do Hue, pak do Hoi Anu, vrátili se do Saigonu a zakončili celou cestu na největším vietnamském ostrově Phu Quoc. 

S plánováním tak velké cesty jsem neměla zkušenosti a upřímně jsem se dost natrápila. Samozřejmě to lze pojmout na punk, ale já jsem takový blázen, že chci mít vše alespoň zhruba naplánované, ne-li do puntíku. Ale ze všeho nejvíc jsem se bála, že nás chytnou nějaké střevní potíže a zkazí nám to naše plány, takže jsem odmítla riskovat spát v nějakém plesnivém příbytku. Ale každý má samozřejmě svůj styl cestování :-) k mému plánování...Nejtěžší byly začátky, odkud to vzít... pročetla jsem řadu diskusí s návrhy tras, a nakonec jsme si ji naplánovali po svém. Původní plán jsme dost přepálili, ale protože jsme se nechtěli úplně zrušit, vyškrtali jsme třeba Da Lat, Nha tran (usoudili jsme, že nejznámější vietnamské turistické letovisko asi nepotřebujeme vidět), Danang aj. Jestli bych něco změnila? Záleží, co hledáte, já bych příště zastávku v Da Nangu či Da Latu brala, takhle to bylo opravdu pohodové, ale zase je to otázka názoru. Pro někoho je pohoda týden na pláži v jednom hotelu a představa, že co pár dnů balí krosnu a putuje dál, naprosto nereálná. Je to asi o zvyku, člověk takto zjistí, že toho k životu opravdu moc nepotřebuje, pokud zvládne fakt, že dvakrát reprezentativní těch pár týdnů rozhodně není, ale tam Vám to začne být tak nějak jedno...

K těm praktičtějším záležitostem...Víza jsme si platili a vyřizovali předem. Upřímně si už moc detaily nepamatuji (vím, že jsem potřebovala pasovou fotku), ale byla to hračka díky googlu a za pár dnů nám přišlo potvrzení emailem. Dost informací jsem načetla zde. Víza si předem vyřizovat nemusíte, ale my si chtěli ušetřit případné fronty a hodiny strávené na letišti v Saigonu. Očkování jsme dost zvažovali, ale nakonec vynechali (u mě je to asi způsobeno barvitou historkou o očkování od kamarádky) diskusí a názorů jsem si načetla dost, nicméně je to na každém. My si žádný bonus z dovolené nedovezli, ale čert nikdy nespí.
Ubytování jsme měli půl roku předem zajištěné čisté ubytování přes booking, jak jsem psala výše, v tomhle jsem možná až moc opatrná a ochuzuji se o spoustu zážitků, ale v Tunisku jsem si prožila své :-D a nerada bych opakovala.

Tentokrát jsme chtěli letět z co nejbližšího letiště. Bali jsme absolvovali s prodlouženým víkendem v Budapešti. Na jednu stranu je to super, první cestu jste čerství, natěšení na dovolenou, takže žádný problém, ale cesta zpátky (alespoň pro nás) byla za trest. Po x hodinách v letadlech jsme se ještě museli dostat z letiště do centra Budapešti na blabla car do Brna a já ještě busem za mamkou... Proto jsme ocenili let z Prahy. Možná by nebylo ani špatné nakombinovat letenky s rozdílným odletem a příletem... Z Prahy jsme tedy letěli s Qatarem. Asi mi přišli ještě o kus lepší jak Emirates, ale je to jen můj subjektivní dojem, hrozně záleží, na jaký personál narazíte... oproti Bali nám let připadal jako nic, jednak jsme nemuseli absolvovat zběsilé běhání po obrovském letišti v Kuala Lumpur, a i samotná doba letu byla kratší. Navíc pokud takovou dlouho cestu neabsolvujete poprvé, už se většinou neklepete jako vyděšení ratlíci, ale víte co cca očekávat.

Vnitrostátní letenky jsme si taky kupovali předem. Měli jsme ze Saigonu do Hue, z Da Nangu do Saigonu a ze Saigonu na Phu Quoc a zpět. Možností máte více: Jetstar Pacific airlines, VietJet air, Vietnam airlines (možná i další, my využili pouze tyto). Až na Vietnam airlines jsou to prostě nízkonákladovky, nečekejte servis jako s Qatar airlines. Nám šlo o to, se co nejrychleji přepravit a neztrácet čas v busech nebo vlaku. Původně jsme tedy chtěli zkusit i ty noční busy, které jsou ve Vietnamu velmi populární, ale asi jsem až moc četla a po pár barvitých historkách jsem ztratila odvahu.

Je hrozně zajímavé, jak Vám tak časté létání zevšední a na posledních přeletech už usedáte do letadla jako do šaliny. Při nákupu letenek dejte pozor na cenu. Když jsme tvořili něco jako budget na Vietnam, pěkně jsme se přepočítali právě na vnitrostátních letenkách. Na netu sice dohledáte, kolik má letenka stát, ale po započítání všech možných i nemožných poplatků se dostanete na dvojnásobnou cenu (např. platíte i za to, abyste mohli aerolince letenku zaplatit). Takže nás ve finále vnitrostátní letenky vyšly určitě na 10 tisíc.

Bohužel nám první vnitrostátní let s Vietnam airlines do Hue posunuli o pár hodin, a tak jsme půl dne strávili na letišti v Saigonu. Vyměnili si peníze za vietnamské Dongy, koupili datovou kartu a začali ochutnáváním místní kuchyni. Ono i samotné letiště je celkem zážitek. Není úplně neobvyklé, že lety se ruší či minimálně zpožďují. Kritéria ohledně tekutin i zavazadel jsou úplně jiná jak evropské standardy, takže poprvé pravděpodobně nebudete vycházet z údivu jako my :-D Nemusíte do sebe lít poslední litry vody, aby Vám ji nezabavili, skoro každý byl ověšený nejrůznějšími kelímky v sáčcích s koktejly, ledovou kávou atd. a nikdo s tím neměl problém. Připravte se na opravdu hodně lidí a dlouhé fronty (alespoň v Saigonu, v Da Nangu to byl úplný opak) a opravdu zajímavá, objemná zavazadla, kolikrát jsme měli pocit, že se místní snad stěhují. No a taky že jako běloch budete opravdu rarita, natož vysoká blondýna...



Z letiště v Hue jsme si vzali taxi na ubytování, protože už byla tma a padali jsme únavou. Takže jsme se jen vybalili, vletěli na rychlou pozdní večeři (trošku nás vyvedlo z míry, že snad dvě restaurace, které jsme si předem vytipovali dle google recenzí jako nejlepší v Hue, byly natrvalo zavřené, takže jsme museli nakonec improvizovat) a zapadli do postele a dobrodružství počalo až následující ráno. Koho by zajímalo, bydleli jsme zde, přímo u Voňavé řeky (Song Huong) za cca 1700 pro dva na dvě noci.  V ceně jsme měli i snídani (výborné banánové palačinky, pho, fresh a čerstvé ovoce a výbornou vietnmskou kávu)

V císařském Hue, třetím největším městě Vietnamu, jsme měli naplánované strávit jen dvě noci, což na projití hlavních záchytných bodů bohatě stačí. Tím, že jsme se dostali ze Saigonu do Hue až pozdě v noci, měli jsme jen jeden celý den na projití města. Na ubytování jsme dostali spoustu užitečných rad, kde se určitě podívat i nabídku průvodce, ale rozhodli jsme se po vlastní ose. Využili jsme pouze řidiče do Hoi Anu, kam jsme původně chtěli jet vlakem, protože jsem všude četla, jaký je to zážitek.


Počasí náš první den bylo takové pochmurné, sluníčko nikde, přesto bylo šíleně dusno a brzy jsme byli mokří jak myši. Je to něco úplně jiného, než jsme zvyklí z Evropy, nikdy byl nevěřila, že se dokážu tak zpotit, Bali bylo oproti tomu nic. Takže to vypadalo tak, že jsme ušli pár set metrů a měli jsme dost (podotýkám, že nejsme žádné máčky, na dovolených standardně dáváme 30-40k kroků/den). Načež nás odchytla Vietnamka a začala nás přesvědčovat, že nás za krásnou cenu sveze k citadele, kam jsme měli namířeno. Dodnes nevíme, jestli jsme se nechali napálit nebo ne, každopádně později jsme byli rádi, že jsme to nešli pěšky, protože jsme se fakt přepočítali a bylo to dál, než jsme předpokládali. Nicméně samotná plavba byla zážitek. Je zvláštní pozorovat, jak celá rodina žije na loďce, co má sotva stříšku, manžel řídí loď, paní nahání potenciální zákazníky, a poté jim vnucuje mraky suvenýrů. Upřímně to nebylo moc příjemné celou dobu odmítat, ale s příručním zavazadlem se nemůžete příliš roztáčet, a děti se jen tak poflakují po lodi.


Nejdříve jsme na dvacet minut zastavili u Pagody Thien Mu a pokračovali dále do Císařského města, které bylo v minulosti hlavním sídlem středního Vietnamu.
Zakázané město - obrovský areál s císařským palácem bylo opravdu velkolepé, ne nadarmo je zapsané na seznamu UNESCO. Celé je obehnané mohutnými hradbami z dob dynastie Nguyen.  Stavba započala roku 1805 a trvala následujících 30 let. Uvnitř se nachází vlajková věž, 9 kanónů jako symbol ochrany města, královská čítárna, botanická zahrada, pavilóny, urny s popelem císařů atd. na 2 - 3 hodiny se zabaví každý a nemusí být nadšenec do historie. Suma sumárum, rozhodně návštěvu císařského města doporučuji, určitě to nebyly vyhozené peníze. Jako v každém chrámu, kostele, doporučuji vzít s sebou nějaký šátek přes ramena.


Zbytek odpoledne jsme už strávili ve městě, zašli si na oběd. Asi jste to už všude slyšeli, ale kde jedí místní, tam to opravdu chutná nejlépe :-) a bylo to super, obsluha byla hrozně milá, poradila nám, jak správně dané pokrmy jíst a byla fakt nápomocná. Celkově musím říct, že jsme neměli žádnou negativní zkušenost za celou dovolenou (až na jednu výjimkou, povím jindy)

Večer jsme se courali centrem města, které fakt ožilo, dali si nějaké drinky a užili si poslední večer před cestou do Hoi Anu... ale o tom až příště :-)

Určitě jsme v Hue nenavštívili vše. Pokud byste zde trávili více času, hodně jsou zmiňovány na netu následující: Královské hrobky, hrobky císařů, historický dřevěný most,







0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář :-)